Tag Archive for Evropská unie

Stěhování do Francie

Francie je zajímavá a hodně specifická země. Není až tak daleko a pro Čechy bývá symbolem dobrého jídla, vína, elegantních Francouzek a krásného moře. Kdo se chce do Francie přestěhovat, nezbude mu nic jiného, než se naučit francouzsky. Tím si totiž získá srdce Francouzů, kteří obecně neradi mluví cizí řečí. Láká vás to do Francie? S přestěhováním není problém, ve Francii budete pořád v EU, takže stačí si najít bydlení práci a hurá na jihozápad Evropy.

 

Proč se lidé do Francie stěhují

Každý má ke stěhování svůj osobní důvod, ale nejčastější jsou 3 scénáře, proč se lidé do Francie stěhují:

  • Za prací. Práce je jasná motivace. Ve Francii určitě seženete lépe placenou práci než u nás, ať už děláte cokoliv. Můžete vyrazit hledat práci naslepo, dohodnout si práci už z České republiky nebo můžete být vyslání do Francie svou mateřskou firmou, kde jste zaměstnáni.
  • Za studiem. Francie samozřejmě nabízí zajímavé možnosti studia, takže studovat ve Francii je logickým důvodem ke stěhování.
  • Za rodinou. Do této kategorie patří lidé, kteří se zamilovali do Francouzky či Francouze a rozhodli se žít ve Francii i ti, kteří už ve Francii rodinu mají a stěhují se za rodinou.

Moře, hory a Paříž

Francie není jen dobré jídlo, skvělé víno, fotbal a krásné Francouzky. Láká také svou přírodou. Nádherné moře je magické pro většinu Čechů, kteří moře nemají. Vysoké Alpy jsou jako stvořené pro letní i zimní dovolenou, ve Francii leží i nejvyšší hora Evropy – Mont Blanc. Srdcem Francie je však Paříž. Velké a magické město si většinu lidí získá, i když se pořád jedná o velkoměsto se svými problémy. Přesto stojí zato vidět Eiffelovu věž, Notre Dame či tenisový areál Rolland Garros  na začátku června, kdy tam vrcholí nádherný tenisový turnaj.

Stěhování v rámci EU s DHL

Stále častějšími požadavky pro mezinárodní stěhování je co nejnižší cena a možnost nechat si přestěhovat méně věcí než je kapacita klasického stěhovacího vozu. Proto některé stěhovací firmy nabízejí drobné mezinárodní stěhování s menšími vozy a výrazně levněji. Takto se stěhují osobní věci, krabice, ale i rozmontovaný nábytek či jiné zboží. Jednou s takových společností je stěhovací firma Tavočer, která spolupracuje při mezinárodním stěhování se zkušeným a spolehlivým nadnárodním partnerem – společností DHL.

 

Mezinárodní stěhování za bezkonkurenční ceny

Máte možnost nechat si své věci a zboží přestěhovat ze zahraničí (import) i do zahraničí (export). S Tavočerem a ve spolupráci s DHL opravdu za velmi nízké až bezkonkurenční ceny. Stěhování probíhá leteckou, námořní, silniční i železniční dopravou nejen v rámci Evropské unie, ale po celém světě.

 

Cena mezinárodního stěhování je v tomto případě tak nízká proto, že zákazník nehradí veškeré výdaje na transport sám, ale dělí se o náklady i s ostatními klienty! Další výhodou je i delší doba transportu, máte tak čas dokončit vyklízecí práce a připravit se na příjem svých věcí v nové lokalitě.

 

Jak probíhá export

Stěhováci k vám po dohodě přijedou, pomohou připravit stěhované věci k mezinárodnímu transportu. Necháte-li si věci odborně zabalit, ručí vám za jejich nepoškození. Provedou také případnou demontáž nábytku či jiných větších kusů. Poté stěhovací firma předá zboží společnosti DHL, která vše doručí na místo kamkoliv do 3 až 6 dnů. Vaše věci jsou samozřejmě pojištěny. Po celou dobu je stěhování zboží monitorováno. Společnost DHL zajistí také vykládku na určenou adresu (minimálně za první uzamykatelné dveře objektu).

 

Jak probíhá import

Chcete-li se přestěhovat ze zahraničí do Česka, probíhá to tak, že si sami zajistíte balení svých věcí a stěhovaných předmětů, které poté naloží společnost DHL. K bezpečnému balení můžete využít i některou místní stěhovací firmu. Transport by měl opět trvat 3 až 6 dní. Po doručení zboží do ČR může vybalení, převzetí a případnou montáž vašeho zboží zajistit opět firma Tavočer.

 

Sociální dávky v EU

Tento článek by měl fungovat jako stručný přehled o tom, jak fungují sociální dávky v rámci Evropské unie. Každá země má svá vlastní pravidla, ale některé informace se dají zobecnit. V případě, že člověk v některé zemi odvádí pojištění, pak se na něj automaticky vztahují stejná práva a povinnosti, jako na ostatní občany dané země. To se týká zemí v rámci Evropské unie, a dále se to vztahuje i na Švýcarsko, Norsko, Lichtenštejnsko a Island.

 

Základní pravidlo – nárok na dávky tam, kde žijeme a pracujeme

V rámci EU platí pravidlo, že sociální zabezpečení občanů se odvíjí od země, ve které člověk pracuje a odvádí sociální pojištění. A nezáleží na tom, jestli je občanem dané země. Například v Česku platí, že na sociální dávky má nárok ten, kdo má v ČR trvalé bydliště bez ohledu na národnost či státní občanství. Neplatí to u všech dávek, ale u většiny ano.

 

Nejčastější sociální dávky jsou dávky v nemoci, dávky v mateřství, dávky v invaliditě, dávky ve stáří, pohřebné, dávky v nezaměstnanosti, rodinné dávky aj.

 

Na některé dávky v zahraničí nedosáhnete

Na některé dávky v EU nemusíte mít nárok. U některých typů dávek totiž platí různá omezení. Nejčastěji se jedná o tzv. nepříspěvkové dávky. Ty jsou většinou vypláceny lidem, jejichž důchod či příjem nedosahuje určité úrovně. Další pravidla Evropské unie o koordinaci sociálního zabezpečení se nevztahují na sociální a léčebnou pomoc. Poskytnutí těchto dávek většinou závisí na vaší finanční situaci.

 

Jakmile si v zahraničí najdete práci, a začnete v dané zemi odvádět pojištění, bude vám vznikat nárok na další dávky i v dané zemi. Platí zde ale různá další pravidla a podmínky – úřady sociálního zabezpečení vyhodnocují nárok na dávky podle řady různých kritérií. O tom, který stát bude považován za stát vašeho bydliště, se pak rozhoduje v příslušném správním řízení (může zde být například podmínka minimální odpracované doby apod.).

Současně ale platí, že i když nemáte dostatečné peněžní prostředky pro zajištění svých základních potřeb ani potřeb vaší rodiny, nemůže vás nikdo nutit opustit hostitelskou zemi, pokud můžete prokázat, že i nadále hledáte zaměstnání a máte reálnou šanci ho najít.

 

Co můžete bezcelně a legálně převážet v rámci EU

Evropská unie má společné celní předpisy pro všechny členské země. V rámci EU můžete pro vlastní spotřebu převážet cokoliv kromě zboží, které podléhá spotřební dani. Chcete-li přejíždět z jedné členské země do druhé, platí pro vás stanovené celní limity (alkohol, tabák, pohonné hmoty). A nezáleží na tom, jestli jedete z Česka do Německa nebo ze Slovinska do Itálie. Jen si dejte pozor na celní předpisy evropských zemí, které nejsou v EU (Švýcarsko, Norsko, Lichtenštejnsko …). Přehled zemí, které patří do Evropské unie najdete na těchto webových stránkách http://www.clenskestaty.eu/

 

Stanovené celní limity

Vezete-li s sebou v rámci EU věci a zboží pro svou vlastní spotřebu, nemusíte je proclívat, jestliže se vejdete do těchto limitů:

 

  • alkoholické nápoje – 10 litrů tvrdého alkoholu nad 22% na osobu, 20 litrů alkoholických nápojů jiných než víno pod 22% objemu alkoholu, 110 litrů vína, 110 litrů piva
  • tabákové výrobky – 200 kusů cigaret, 100 kusů cigarillos (doutníky do hmotnosti 3g), 50 ks doutníků, 250 gramů tabáku ke kouření
  • pohonné hmoty – povolené je množství dopravované v běžných nádržích zvýšené o 20 litrů

 

Uvedená čísla platí na jednu osobu starší 18 let. Ostatní zboží, které je legální, můžete převážet v jakémkoliv množství, ale jen pro svou spotřebu.

 

Další celní podmínky

Samozřejmostí je zákaz převážení nelegálního zboží (drogy, zbraně, výbušniny apod.). Na některé předměty a zboží jsou speciální celní předpisy – např. zvířata, určité rostliny, chemikálie aj. Dovezete-li si nějaké zboží z jiné členské země Evropské unie do ČR, není už možné si nechat při příští návštěvě vrátit zaplacené DPH. DPH je tak zaplaceno při pořízení zboží v zemi nákupu. Pro pohyb uvnitř EU není stanoven žádný limit pro převoz finančních prostředků v hotovosti.

Užijte si bezpečné a jednoduché cestování v rámci Evropské unie.

Uznává se v Německu české studium

Po vstupu do Evropské unie je obecně snaha zjednodušit uznávání titulů a vystudovaných škol. V Německu i v Česku je podobný studijní systém. Gymnázia i většina středních škol jsou zakončena maturitou. Na státních i na soukromých školách je vysokoškolské studium zakončeno státní závěrečnou zkouškou a obhajovou bakalářské či diplomové práce. Jestliže jste studovali na škole, která je akreditována Ministerstvem školství, s uznáním nebudete mít problém v Německu ani jinde v rámci EU.

 

Ano. Maturita i tituly se uznávají

Maturita se uznává bez problémů. Tituly z univerzit se běžně uznávají také. To stejné platí pro mezinárodně uznávané jazykové zkoušky apod. Pokud chcete například pokračovat ve vzdělávání na území Německa, neměli byste mít s potvrzením v Česku dosaženého vzdělání žádný problém. Kromě samotných titulů a dokončených škol je potřeba také umět slušně německy. Někdy je však potřeba zodpovědět a dokázat některé otázky, které mohou v Německu při uznávání titulu požadovat.

 

Před uznáním titulu ověření informací

Německé instituce, které o uznání rozhodují, často chtějí od žadatele nebo přímo od českého ministerstva školství ověřit některé informace. Nejčastěji se jedná o tyto informace:

 

  • akreditovaná škola? – zjišťují, jestli byl daný studijní program akreditovaný, tedy uznaný českým ministerstvem školství
  • česká škola? – ověřují, jestli se jednalo o českou nebo zahraniční školu
  • bakalářské nebo magisterské studium? – instituce si také ověřují, zda byl dosažený titul udělen po ukončení bakalářského nebo magisterského studia
  • jak dlouho se studuje?– někdy se také zajímají o to, jaká je standardní doba studia daného studijního programu

 

Uznávání kvalifikací

Kromě uznávání titulů a studia se v Německu také uznávají profesní kvalifikace. Toto uznávání se zaměřuje na posouzení znalostí a schopností, které se dokazují dokladem o vzdělání a přípravě. Kvalifikace může být doložena také dokladem o faktickém výkonu dané činnosti. Výsledkem je pak certifikát či potvrzení toho, že je daná osoba oprávněna a schopna vykonávat konkrétní povolání nebo činnost.

 

Hodně štěstí pro život v Německu!

 

Návrat z pracovního pobytu v zahraničí

Tento článek se týká legálních pracovních pobytů v zemích Evropské Unie, Evropského hospodářského prostoru a ve Švýcarsku. Po skončení zaměstnání můžete v dané zemi žádat o podporu v nezaměstnanosti či jiné sociální dávky. Platí, že jednotlivé země mají různé zákony a zvyklosti, obecně však platí, že musíte odpracovat určitou dobu.

 

Máte nárok na dávky v nezaměstnanosti ze zahraničí?

Ať už jste práci v zahraničí ukončili sami nebo jste byli vyhozeni, za určitých okolností máte nárok na dávky v nezaměstnanosti v zemi, kde jste naposledy pracovali. Vždy platí, že dávky v nezaměstnanosti můžete pobírat jen v jednom státě. Vše je potřeba vyřídit ještě v zemi, kde jste pracovali. Jak na to?

 

  1. Od svého zaměstnavatele si musíte vyžádat důležité dokumenty – pracovní smlouva, potvrzení o ukončení zaměstnání, výplatní pásky aj.
  2. Registrujte se na místním Úřadu práce.
  3. Dalším krokem je vyřízení žádostí a doložení požadovaných dokumentů. Vše probíhá dle zákonů a zvyklostí dané země.
  4. Získáte dávky a po 1 měsíci pobírání dávek v nezaměstnanosti můžete požádat o transfer dávek do ČR – na základě formuláře U2 (starší verze je E303).

 

Existují případy, kdy o dávky musíte žádat v ČR.

Sem patří tzv. přeshraniční pracovníci, kteří odjeli za prací jen na kratší dobu a „centrum zájmů“ mají v ČR. Dále pak tzv. pendleři, kteří dojíždějí pravidelně pracovat přes hranice a alespoň jednou týdně se vrací domů. Poslední skupinou, která musí žádat v ČR, jsou vyslaní pracovníci, kteří byli do zahraničí vysláni svou firmou na omezenou dobu.

 

Co potřebujete po návratu doložit na českém ÚP

Chcete-li pobírat dávky v nezaměstnanosti po návratu ze zahraničí v ČR, není to tak jednoduché. Musíte splnit několik kritérií:

 

  • předložit formulář U1 (E301) – evropský formulář o pojištění a době zaměstnání vám potvrdí příslušné zahraniční instituce http://portal.mpsv.cz/eures/u1
  • splnit zákonem stanovené podmínky pro zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání
  • pracovat alespoň 12 měsíců za poslední 2 roky
  • mít „centrum zájmu“ v ČR – to znamená, že jste si v době práce v zahraničí udržovali tzv. centrum zájmů v ČR

 

Pojištění – co je třeba vyřešit

Po návratu z pracovního pobytu v zahraničí zajděte na svou pobočku pojišťovny a přineste s sebou evropský formulář U1 (nebo starší verzi E301). Jestli jste pracovali legálně, určitě jste z platu odváděli příspěvky na nejrůznější pojištění – sociální, zdravotní, důchodové a pro případ nezaměstnanosti. Účast v systému pojištění vám zaručuje nárok na případnou pozdější pomoc a dávky sociálního zabezpečení.

 

Hodně štěstí a trpělivosti při vyřizování!

 

Práce v zahraničí

V pohádkách vyráží do světa Honza, který seděl doma za pecí, a ve světě najde štěstí. I v naší době se cestování do zahraničí vyplatí. Získáte nejen vyšší výdělek, ale hlavně životní zkušenosti a mnohdy i osobní štěstí. Vyrazit do světa za prací chce i kus odvahy a odhodlání. Pracovat v zahraničí je lákavé, ale zároveň i náročné. Ale kdo nic neriskuje, nic nezíská. Navíc můžete rizika snížit dobrou přípravou. Důležité je vybrat si zemi, kde chcete pracovat. Platí totiž, že každá země má určitá omezení a podmínky. Informace o evropských zemích najdete na http://portal.mpsv.cz/eures. Vyražte do světa za prací!

 

Jak sehnat v zahraničí práci

V první řadě je dobré uvědomit si, jakou práci byste chtěli hledat. To vám při hledání velmi pomůže. Dále je potřeba vybrat si zemi. Každá země má určitá omezení a stanovuje podmínky. Kde si tedy práci hledat?

 

  • Přátelé a známí. Ideální je najít práci přes své přátele a známé, kteří vám „dohodí“ kvalitní kontakty.
  • Internet. Další možností je internet. Tam jsou možnosti neomezené. A umíte-li jazyk, najdete na něm spoustu nabídek různých prací. Podívejte se na volná pracovní místa v Evropě http://portal.mpsv.cz/eures
  • Zprostředkovatelské agentury. Můžete si nechat pomoci některou ze zprostředkovatelských agentur, ale tam riskujete, že přijdete o část svého výdělku nebo vám nedohodnou takové podmínky, které byste si dohodli sami.
  • Vyrazit „naslepo“. Pro ty odvážné stále existuje romantická možnost vyrazit do ciziny naslepo a hledat si práci až osobně na místě.

 

Práce v zahraničí – pro a proti

Pozitiva

Mezi hlavní pozitiva a přínosy práce v zahraničí jsou určitě získané zkušenosti, nutnost postavit se na vlastní nohy a poradit si v cizí zemi. Jako další výrazné plus je fakt, že se chtě nechtě zdokonalíte v cizím jazyce, ať už je to angličtina, němčina či španělština. No a v neposlední řadě jde také o výdělek, který může být ve vyspělých ekonomikách několikanásobně vyšší než v Česku (např. Norsko, Německo, Kanada či Velká Británie).

 

Negativa

Těžkosti práce v zahraničí spočívají v tom, že jste sami v cizí zemi, neznáte pořádně jazyk a můžete z toho být smutní a v depresi. Místní lidé se k vám mohou chovat chladně a s despektem, může jim vadit, že jim berete práci.

 

Na práci v zahraničí není nikdy pozdě

S odstupem času ale určitě převládnou pozitiva a vy budete rádi, že jste za prací vycestovali. Nejčastěji vyrážejí do světa mladí lidé po studiích, aby získali zkušenosti. Vyrazit za prací do zahraničí můžete však i po čtyřicítce. Vytrhnete se ze svých stereotypů, vyčistíte si hlavu a naberete novou energii do života. A přitom si vyděláte dost peněz třeba na rekonstrukci rodinného domu.

 

Stěhování do Německa – co zařídit po příjezdu do Německa

Už jsme pro vás připravili i článek na téma Co si vyřídit před odjezdem do Německa. Teď tedy pokračování. Jestliže se stěhujete do Německa na více než 3 měsíce, měli byste si vyřídit povolení k pobytu. Ostatní záležitosti už jsou spíše doporučení a tipy, které vám ulehčí a zpříjemní život v Německu. Záleží na tom, jestli už máte zařízené ubytování, zajištěnou práci či domluvené studium. Budete-li v Německu jen kratší dobu, nemusíte si vyřizovat nic extra. A můžete se cítit jako doma, protože jste pořád v srdci Evropské unie.

 

Co tedy po příjezdu zařídit?

 

  • Povolení k pobytu. Po příjezdu do Německa (a plánovaném pobytu delším než 3 měsíce) musíte nahlásit místo svého pobytu u příslušného přihlašovacího úřadu. Jedná se o obecní úřad nebo magistrát. Povolení stačí vyřídit do 3 měsíců od vašeho příjezdu. Více info na portálu Ministerstva práce a sociálních věcí.
  • Německá SIM karta. Ideální je si co nejdříve pořídit německou SIM kartu, ať můžete volat v rámci Německa za stejných podmínek jako Němci, tedy velmi levně. SIM kartu můžete koupit v nejbližší trafice či na poště.
  • Založení bankovního účtu. Budete-li v Německu pracovat déle, vyplatí se mít i německý bankovní účet. Kdoví, možná zůstanete v Německu natrvalo. Zřízení je většinou zdarma a má jen samé výhody.
  • Zařídit ubytování. Toto je individuální. Nemáte-li však ubytování zajištěno, nejlepší je zaplatit si hostel v centru města a začít vhodné ubytování okamžitě hledat. K tomu už se hodí nová německá SIM karta.
  • Najít si práci. Další individuální záležitost. Někdo už práci má, někdo má jen domluvené pohovory. No a někdo začne hledat až na místě. Mějte připravené CV v němčině a začněte hledat co nejdříve. Na prohlídku památek bude času dost.
  • Studijní záležitosti. Co si máte zařídit ohledně studia, vám určitě řekli na vaší univerzitě. Veškeré informace dostanete na studijním oddělení vaší nové německé školy.

 

Hodně štěstí v Německu. V práci, při hledání ubytování i při studiu. Výhoda života v Německu je také ta, že je hned za rohem. Můžete se tak kdykoliv celkem levně dostat domů. Ať se daří!

 

Cestování se psem do zahraničí

Se vstupem do Evropské unie a se zvyšující se životní úrovní se mobilita občanů České republiky usnadnila, nyní cestuje více lidí než dříve. Posledním trendem současných majitelů psů a jiného drobného zvířectva je trávit více času se svým mazlíčkem, a to i během zahraničních cest. Cestování za hranice našeho státu ovšem není možné bez opatření ze strany vlastníka psa, a to např. i při cestě ke známým na Slovensko. Byla by škoda, kdyby neznalost legislativy vedla k nepříjemnostem při hraniční kontrole nebo by naopak odradila majitele od společné dovolené se svým čtyřnohým přítelem. Tento článek Vám umožní zodpovědně se připravit podle aktuálních právních předpisů, tak aby v době dovolených mohli cestovat beze strachu. Upozorňujeme však, že pro cesty za účelem výstav a kynologických soutěží je nutno řídit se nejen platnou legislativou, ale také splňovat požadavky dané organizátory těchto akcí.

Cestování po Evropské unii

Cestování se psy v rámci Evropské unie, podle nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 988/2003 je od roku 2004 možné přepravovat do zahraničí pouze jednoznačně identifikovatelné zvíře s platným pasem a kryté očkováním proti vzteklině. Nařízení platí i pro převoz koček a fretek. Tyto podmínky platí i pro dovoz těchto zvířat do České republiky a pro převoz z a do některých nečlenských států EU (Andorra, Island, Lichtenštejnsko, Monako, Norsko, San Marino, Švýcarsko, Vatikán).

Jako první je vždy označení psa, které je možno provést dvěma možnými způsoby: tetováním nebo implantací mikročipu, tyto čísla se zaznamenají do „psího“ pasu. Tetování provádí obvykle soukromý veterinární lékař a musí být čitelné. Označení mikročipem provádí soukromý veterinární lékař. K označení se dají použít pouze mikročipy splňující ISO normy pro mikročipy a čtecí zařízení – ISO 11784 a ISO 11785. Zvířata, která nejsou zapsána v plemenných knihách, musí být označena mikročipem. Mikročipem (nikoliv tedy tetováním) musí být označena také zvířata cestující z České republiky do Velké Británie, Irska, Švédska a Malty.

Druhým krokem je koupě pasu zvířete v zájmovém chovu. Tento pas je jednotný doklad, který platí v členských státech Evropské unie. Každý pas je označen unikátním kódem země (příklad: Česká republika -> CZ) a číslem, přiděleným Státní veterinární správou ČR. Vzor pasu pro Českou republiku byl schválen Státní veterinární správou ČR a jeho cena se pohybuje kolem 200 Kč. Použití jiného dokladu není možné. Často si lidé mylně myslí, že k cestě do zahraničí postačí jakýkoliv očkovací průkaz označený jako mezinárodní. Opravdu použitelný je jen oficiální pas se znakem EU. Je výhodou, že pas lze používat jako očkovací průkaz. Nejlepší cestou tedy je vystavit cestovní pas již při prvním očkování štěňat, neboť změnit jméno majitele v pasu lze bez problémů. Pas se dá získat u soukromého veterinárního lékaře schváleného a registrovaného krajskou veterinární správou.

Přepravovaní psi musí být očkovaní proti vzteklině od 3 měsíců stáří. Mláďata mladší 3 měsíců, která nejsou očkována, mohou cestovat pouze v případě, pokud jsou provázena pasem a pobývala od narození na stejném místě, aniž by přišla do styku s volně žijícími zvířaty, nebo jsou provázena matkou, na které jsou závislá. Francie, Itálie, Kypr, Lotyšsko, a Polsko nedovolují přepravu mláďat mladších 3 měsíců na své území. Při přepravě psů a koček z ČR do Velké Británie, Irska, Švédska a Malty není možno cestovat s neočkovanými zvířaty mladšími 3 měsíců bez udělení speciální výjimky. Navíc je u všech jedinců vyžadováno sérologické vyšetření krve na vzteklinu (některé státy včetně VB vyžadují toto vyšetření absolvovat minimálně 6 měsíců před cestou). Sérologické vyšetření není nutné opakovat, pokud je v krvi detekováno dostatečné množství protilátek proti vzteklině a pokud po něm bylo zvíře pravidelně očkováno v intervalech doporučených výrobcem vakcíny. Je důležité upozornit, že mladí, zatím pouze 1x vakcinovaní psi, si ne vždy vytvoří dostatečnou hladinu protilátek. Je tedy rozumnější psa nejprve přeočkovat a teprve pak nechat provést vyšetření. Velká Británie a Irsko vyžadují a důsledně kontrolují následující časový postup. Zvíře musí být nejprve označeno mikročipem, poté vakcinováno a poté mu musí být odebraná krev. Při jiném postupu nebude majitel se psem do těchto zemí vpuštěn.

Členské státy mohou stanovit další požadavky pro vstup zvířat v zájmovém chovu na svoje území, např. ošetření proti ekto- a endoparazitům. Ošetření musí být provedeno a potvrzeno soukromým veterinárním lékařem. V pasu musí být zaznamenáno datum a hodina ošetření, název přípravku a výrobce. Cestování se zvířaty z České republiky do Finska, Irska, Kypru, Malty, Švédska a Velké Británie je např. podmíněno ošetřením proti echinokokóze a klíšťatům, a to ve stanovené lhůtě před cestou. Nejdelší lhůta platí pro Finsko, které vyžaduje ošetření proti echinokokóze max. 30 dní před cestou, avšak některé státy vyžadují vyšetření absolvovat 24 hodin před cestou. Do Velké Británie je navíc při použití letecké dopravy možno cestovat jen společnostmi s oprávněním pro přepravu zvířat.

Při obchodování se zvířaty v zájmovém chovu, musí být zvířata ještě doprovázena potvrzením veterinárního lékaře, že 24 hodin před odesláním zvířat bylo provedeno klinické vyšetření a zvířata byla shledána v dobrém zdravotním stavu a jsou schopna přepravy do místa určení. Při běžných cestách do zahraničí, jejichž účelem není obchod s přepravovaným psem, však není klinické vyšetření vyžadováno.

Pro cestování se zvířetem mimo území EU musí být splněny dovozní podmínky stanovené konkrétní třetí zemí. Vzhledem k množství států nebudou vyjmenována pravidla cestování do jednotlivých zemí. Tyto informace lze vyhledat na stránkách zastupitelských úřadů konkrétních zemí.

Práce jako au-pair

Aupair, neboli pomoc v rodině, obvykle při hlídání dětí, je nejsnadnější a obvykle i nejlevnější způsob, jak se dobře a rychle naučit cizí jazyk. Převážně dívky, avšak i chlapci, se rozhodnou na čas opustit svou rodnou zemi a přestěhovat se k cizí rodině, kde se obvykle rok až dva  starají o děti od kojeneckého věku až po náctileté. Hostitelské rodiny mají různé nároky, v jedné rodině můžete narazit na pohodovou matku, které stačí, když odpoledne přivedete děti ze školy, připravíte svačinu a společně na hřišti či u televize čekáte, až se rodiče vrátí z práce. Ovšem také můžete skončit v rodině, kde více než dětem, jste nuceni se věnovat úklidu a každý den se nevyhnete vytírání či čištění klik u dveří.

Ať dopadnete tak či onak, býti aupair v cizí zemi je zkušenost k nezaplacení, která se vám vrátí v posílení sebevědomí, že se dokážete o sebe postarat v cizí zemi, rozšíří vám obzory o tom, jaké jsou  zvyky v jiných zemí a hlavně vás během krátké doby rozmluví v cizí řeči, kterou jste předtím přes dlouhá léta učení nebyli schopni používat.

Za zmínku určitě stojí i zajímavý fakt, že aupair zpravidla přijíždí do země pouze s malým zavazadlem, ve kterém má vše co potřebuje. Ovšem během pobytu nakupuje a shromažduje věci, které se během roku či dvou běžně zdesetinásobí, což při návratu do rodné země není možné vzít s sebou do letadla  ani za příplatek.

Tohoto jevu si v posledních letech všimly dopravní společnosti, které nabízejí nejen samotnou přepravu osobních věcí, ale i profesionální zabalení věcí či nábytku,  aby do místa určení dorazily ve stejném, nepoškozeném stavu. Také už bývá poměrně běžné, že ze zemí mimo Evropskou unii, kde je nutné osobní věci proclít, zkušeně poradí s celní problematikou, aby se dalo vyhnout platbě cla a DPH. Těchto společností je na trhu nyní celá řada, avšak jen někteří mají takový objem zakázek, aby jejich nakombinováním byli schopni přepravit vaše osobní věci za opravdu rozumné peníze. Dále se společnosti snaží vyjít cenově vstříct studentům a poskytují slevy na základě ISIC karet.